Sport se dělí podle mnoha hledisek. Například podle toho, kde je provozován n sporty pozemní, vodní, vzdušné. Sporty můžeme dělit na skupinové nebo-li, sporty týmové a sporty jednotlivců. Dále máme sporty letní a zimní, sporty klidné i nebezpečné, jako jsou kontaktní sporty, kterými jsou například bojové sporty box, karate a podobné. Sporty máme aktivní, jako je například běh, horolezectví, závodní plavání, tak sporty o něco klidnější, jako například golf, pilates, jógu…

Pro každého člověka, který chce sportovat, je možné v tom nepřeberném množství sportů najít ten pravý, který je pro něho vhodný, bude ho bavit a nebude mu přinášet více škody, než užitku. Sportovat mohou dokonce i tělesně postižení spoluobčané, ať už jde o sport jednotlivců či skupinový. Je na každém, jestli pro své zdraví bude provozovat nějaký sport aktivně, nebo jestli bude pouze ležet na gauči a hledat si důvody, proč nemůže dělat ten nebo onen sport. I člověk, který má těžkou obezitu, může sportovat. Například může plavat, což nezatěžuje ani jeho klouby, může chodit, začít cvičit pilates nebo jógu. Zkrátka kdo chce, ten si možnost najde.

Jsou také takový sportovní nadšenci a to i mezi zrakově postiženými, že běhají maraton a orientační běhy v lesích, někteří s asistentem, ale jiní dokonce i bez asistenta. To je potom věc, kterou nechápu, když mezi zdravými takový slepý člověk v orientačním běhu dokáže zvítězit. Mnoho věcí v životě, sportu nevyjímaje záleží na tom, jak k nim přistupujeme a jak o nich smýšlíme. Protože když si vezmeme do hlavy, že něco nedokážeme, pravděpodobně to tak bude, ale uvěříme-li, že máme šanci to zvládnout, zvládneme to a překonáme sami sebe.

Sport není jen o tom porážet ostatní, ale je o tom překonávat sebe a své limity. Překonávat své smýšlení o tom, co jde a co ne, co dokážeme a co ne.